6.12.2006 Hradec Králové - Další večer abonentní řady nadžánrového cyklu "Mezi proudy" začne v sále hradecké Filharmonie ve středu 6. prosince v 19,30 hodin. Tentokrát filharmonici pozvali folkovou skupinu Svítání. Společný koncert brněnského kvinteta a Filharmonie HK pod názvem "Dnes večer svítá" slibuje rozmanité spektrum hudebních vlivů, které se protínají v autorské tvorbě kapely Svítání. Jejich projev zahrnuje od folku až k současnému zvuku, který lze jen těžko žánrově zařadit. Pětihlasý zpěv doplňuje široká škála nástrojů od kytar po cimbál, akordeon či violoncello. Skladby Svítání pro hradecký koncert zaranžoval Jiří Fadrný, který slibuje pestrý večer: "Není dobré všechny písně převádět do symfonické podoby za každou cenu. A tak kromě očekávané fúze Filharmonie a Svítání zazní i subtilní vokální kousky doprovázené pouze kytarami či cimbálem. Posluchači se dočkají i a capella bonbónku." Svítání vzniklo v roce 1997, v listopadu, kdy se setkali Jiří Fadrný a Štěpán Policer. Tato dvojice prochází celou historií kapely. Je nasnadě, že po vzniku, daném spíše touhou po muzicírování na úrovni, než přesnou představou o formě hudby samotné, bylo nutno přijímat další členy. Jiří Fadrný přivedl do kapely Martinu Nollovou, historicky první zpěvačku kapely. Štěpán Policer zkusmo přivedl na zkoušku Zdeňka Lichtnegera, kytaristu a zpěváka a hlavně spolužáka z pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Tím vznikla základní sestava. Po přibrání kontrabasisty Tomáše Špačka došlo ke stabilizaci kádru a kapela se po týdnech zkoušení repertoáru vrhla do víru festivalových klání a zcela nečekaně se ocitla po osmi měsících hraní na prknech festivalu Zahrada, což byl asi největší úspěch v roce 1998. O tři roky později vydalo Svítání debutové album "Ve dne v noci". Během následujících let se proměňuje složení kapely i její zaměření od folku přes folk rock až k dnešnímu k multižánrovému pojetí, kterému muzikanti říkají Original Czech Music. To potvrzuje loňské CD "Quo vadis, Angelina?". "Je oproti debutu syrovější, rockovější, řekl bych dospělejší. Je natolik rozkročeno mezi žánry, stejně jako Svítání, že jsme je zařadili do vlastního stylu Original Czech Music. Zní to vznešeně, ale já opravdu nevím, kam kapelu žánrově zařadit," říká Jiří Fadrný. Brněnský publicista Jiří Moravský Brabec o albu napsal "...preciznost na mne dýchla z obalu, dýchla i z nahrávky. ...Fadrný, jako autor téměř všech písní na desce, je výtečný muzikant, jehož krédo je, příliš si život neulehčovat, při komponování i aranžování se vyhýbat trivialitám a celek nejdřív propracovat, pak pročistit... co ve mně po poslechu utkvívá nejdéle, to jsou stejně víc než jednotlivé melodie krásné barvy, vznikající spojením dobře proaranžovaných nástrojových partů, třeba cimbálu a elektrické kytary. Je to prostě příjemná, laskavá deska, plná hodné energie. To není málo!." V současné době vystupuje kapela ve složení Jiří Fadrný, Klára Jelínková, Zdeněk Lichtneger, Terezie Fadrná a Petr Sedlák. V repertoáru nalezneme vedle vlastní tvorby rovněž písničky Osvobozeného divadla, pecku Whistler od Jethro Tull či Montiho Čardáš. Středeční koncert "Dnes večer svítá", který je jedním ze seriálu Vánoce ve Filharmonii, začíná v 19,30 hodin.

Recenze Quo vadis, Angelina od Jiřího M. Brabce

Brněnské Svítání vydalo druhou řadovou desku vlastním nákladem. Hned na začátku musím smeknout před dvěma fakty. Tím prvním je profesionální design výsledného tvaru. Nevtíravý obal v teplých barvách, booklet s texty (včetně summary v angličtině), potřebnými informacemi i uměleckými fotografiemi muzikantů, prostě mnohé profesionální vydavatelství by se od nich mohlo učit.
Tou druhou je stejná preciznost, která na mne jako z obalu dýchla i z nahrávky. Jak kapelník Jiří Fadrný, tak Michael Vašíček, v jehož studiu se nahrávalo, i třetí partner v hudební režii, Bohumír Bartošek pečlivě dotáhli nahrávku do čistého, vzorného tvaru. Fadrný, jako autor téměř všech písní na desce (najdeme zde Montiho Čardáš, jednu písničku od zpěvačky Kláry Jelínkové a zbylých dvanáct je od Fadrného), je výtečný muzikant, jehož krédo je, příliš si život neulehčovat, při komponování i aranžování se vyhýbat trivialitám a celek nejdřív propracovat, pak pročistit.
Ve srovnání s debutem Ve dne v noci z roku 2001 kapela ušla hezký kus cesty, zmapovaný jen na jednom „meziproduktu“ Live CD z roku 2003. Muzika to je nádherně barevná, svými inspiračními zdroji silně různorodá – od latiny přes swing až po folklór a odvolávky na historizující hudbu. Ze všeho na mě dýchá upřímná snaha dovést píseň do esteticky ukázněného tvaru, prostě udělat ji hezkou, i když ojediněle v textu sáhnou k obecné češtině a relativně silnějším výrazům (či spíš k drsnějším stránkám života), jako ve Vypadni ven, kde se praví, že „v týhle zemi nežli při tom lepší je bejt v tom“ jde zřetelně zase jen o surový drahokam sebraný mimo vlastní území kapely a zasazený do textu, aby se zaskvěl v opracovaném rámečku. Upřímně řečeno, tento přístup ve mně vzbuzuje úctu. V době, kdy být neestetický je jednoduché a žádané, držet si svou šlechtickou úroveň chce silnou sebedůvěru.
Sama kapela je slušně technicky disponována muzikanty (Jiří Fadrný a Zdeněk Lichtneger – kytary, Rostislav Beneš – akordeon, klávesy, klavír, Terezie Fadrná – violoncello) na dalších postech se posílila ve studiu o špičkové muzikanty (bicí David Velčovský od Redla a dále uznávaný matador Ctibor Bártek a jednou mladá hvězda Ladislav Šiska, housle Karel Holas z Čechomoru, baskytaristé Tomáš Vunderle z Fleretu a Jakub Šimáně (Mošny a jiné) a hráč na cimbál Jiří Gužík, ať vyjmenuji alespoň některé). Takže jedna krátká shrnující věta o albu by mohla znít: velmi příjemný poslech.
U čtyř písní, včetně titulní, je odkaz, že jsou z muzikálu Corrida, který kapela připravuje, ale o kterém nic bližšího nevím. Každopádně nejde o klasické muzikálové cajdáky, z nichž se mi ježí vlasy na zátylku, je jen poznat, že obsahují jakýsi útržek děje, který posouvají někam dál. Mohlo by to být zajímavé.
O vyznění kapely ale asi především rozhodují výkony zpěváků. Svítání má dva. Jiří Fadrný má za sebou roky ve sboru vážné hudby, jsou poznat na jeho bezproblémově intonujícím hrdinném tenoru v tom nejlepším slova smyslu, ale také občas na můj vkus o tom, že se v konečném vyznění trošku sváří snaha po výrazu až divadelním a nekompromisnost v technice zpěvu. Prostě je to, jako když kdysi hudebně vzdělaní klasičtí muzikanti hráli v BROLNu. Výtečné, bez chyb, a tím právě trochu chyba. Klára Jelínková už není hvězdičkou soutěží pro náctileté, zpívá velmi přesvědčivě, s nasazením, bez manýr, na můj vkus je balance o jednu čárečku vychýlena z rovnováhy mezi emocemi a intelektem směrem k racionalitě. Aby nedošlo k omylu: ta deska je opravdu velmi dobrá, tohle je jen má úvaha, proč mne sice potěšila, rozumem jsem na ní neshledal valných slabin, ale prostě mne nenadchla natolik, že by mi šel mráz po zádech.
Druhou příčinou může být, že mi na několika místech texty zašustily papírem. Ovšem jinde mne naopak nadchly – třeba jak se Fadrný ve Třech mládencích vypořádal s osidly archaizující poetiky lidové písně. Avšak co ve mně po poslechu utkvívá nejdéle, to jsou stejně víc než jednotlivé melodie krásné barvy, vznikající spojením dobře proaranžovaných nástrojových partů, třeba cimbálu a elektrické kytary. Je to prostě příjemná, laskavá deska, plná hodné energie. To není málo.
Jiří Moravský Brabec
duben 2006

Recenze Quo vadis, Angelina na www.musicsite.cz 3.4.2006

SVÍTÁNÍ KRÁČÍ SPRÁVNOU CESTOU
Diskusní fórum na jejich stránkách kypí superlativy. Všichni se těší na nové koncerty po kaplích, kostelech i klubových scénách, muži i ženy chválí novou desku Quo vadis, Angelina? Brněnská kapela Svítání svoje fanoušky třetí deskou potěšila. I když nejde o žánr zrovna mainstreamový, hrají folkovou a tradiční hudbu ve svém pojetí. A to jako když had žere sám sebe, tedy netradičně a multižánrově. Svébytným moderním přístupem taví Svítání tradice na jazz, popík i swing. Nahrávka má punc originality i díky zajímavým hostům – vystupují tu Karel Holas z Čechomoru, Tomáš Vunderle z Fleretu, David Velčovský z Redlovy kapely a pomohl i Ondřej Havelka. „Deska znamená definitivní odklon od folkové hudby k multižánrovému pojetí, které se nazývá Original Czech Music,“ upřesňuje cellistka a manažerka kapely Terezie Fadrná. Od roku 1997 urazil soubor velký kus cesty. Pokud bude novinka Quo vadis, Angelina? jen jedním ze zastavení na cestě folkloru k širokému posluchačstvu, bude to dobře. Dobré hudby není nikdy dost a nové desky potěší nejen fanoušky folkových festivalů.
Petr Holeček

Rozhovor s Janem Hučínem pro Ifolk 28.11.2005

Skupina Svítání získala v roce 2000 na festivalu Zahrada Krtečka, v roce 2001 jí další unikl jen těsně. Ale v posledních letech jsem ji na folkových festivalech nějak neviděl. Čím to? Nemáte rádi velké folkové akce?
Asi už opravdu ne. Kapela na festivalech může začít, ale postupně se musí dopracovat ke svým vlastním posluchačům a ty na festivalech moc nezískáš. Dnes tam jdou lidi za zábavou a je jim celkem jedno, kdo hraje, pokud není hvězda. Není nad dobrý vlastní koncert a na ten ti víc lidí díky festivalům nepřijde. I kdybys vyhrál nevím co. Na festivalech se sláva nezískává, ale užívá. Navíc se festivaly neustále drobí, vznikají nové, a také se rozmělňují mezi žánry a zařazují se do řady více či méně stejných akcí. Nemluvím o folku, rocku či jakémkoliv žánru, platí to všeobecně. Svítání je kapela čerpající z mnoha žánrů, takže se neomezujeme na pár každoročních akcí, jdeme si za svým a to, že nehrajeme na některých festivalech, mě až tolik netrápí. Navíc nejdeme po laciném efektu, lidi postupně degenerují k ploché zábavě a to mě nebaví.
Současné Svítání má několik podob: od velké sestavy s bubeníkem, až po čistě akustickou sestavu - pokud nepočítám tvé duo s Terezkou. Jak jste se k tomu dopracovali?
Vývojem, hrajeme buď akustickou sestavu s cimbálem nebo elektrifikovanou s bubeníkem, hostujícím basistou, s dechy... Základní sestava kytary, cello, klavír, akordeon a zpěvy je stálá, hosté se mění. Chtěl jsem se vydat někam dál. Skalní folkaře jsme asi zklamali, ale já cítil potřebu změny, ve folku nebylo kam jít dál. Navíc příznivců tohohle žánru pořád ubývá. Měl svou platnost za komunistů, protestem proti režimu v podstatě kopíroval americké folkové hnutí o dvacet let dřív, ale co teď?Postupně ta éra končí, globalizace postupuje, konkurence díky internetu a MP3 neuvěřitelně narostla, a lidi se budou zabývat jen kapelami, které jsou nějak zajímavé. A navíc, já před deseti léty poslouchal Nedvědy, dneska Santanu, Stinga, Coreu... To se musí projevit.
Považuješ ty sám jako kapelník některou z těch sestav za ideální? Případně chybí ti v nich ještě něco?
Nic není ideální, pořád je kam jít. Nejhorší je, když se kapela spokojí sama se sebou a už jen odehrává kšefty. Z těch několika typů koncertů, které nabízíme, nepreferuji žádný, baví mě jeden den akustická sestava, kde vyzní hlasy, a druhý den nařezaný koncert s bubeníkem. A pak zase písničkářský koncert s akordeonem, kde si dělám z lidí trochu srandu a od kteréžto kariéry si opravdu vůbec nic neslibuji :).
Vaše začátky byly hodně postavené na hlasech, váš vícehlas byl snad nejlepší, co jsem kdy na Zahradě slyšel. Nechtěli jste se vydat acapellovou cestou? Na české scéně byste neměli skoro žádnou konkurenci.
Tak to si nemyslím, je spousta výborných acapella skupin (Pětník :) ). Ale já se vícehlasu už nabažil. Prošel jsem klasikou, 7 let ve filharmonickém sboru, zpívání na Pražském jaru a všude možně po světě...Proto mi ty naše vícehlasy nepřišly zas tak zázračné, to co jsme zpívali, jsem dostal z dobrých, ale nijak výjimečných zpěváků, kteří se v té kapele sešli dost náhodně. Zazpívat fugu z Beethovenovy deváté, to je jiná soda, lezeš z pódia po čtyřech :). A aranž pěti, či šestihlasů není nic zas tak složitého, při určitých zkušenostech a znalostech teorie je to otázka pár hodin na píseň. Už mi to nemá co dát. V současnosti je pro mě vícehlas jen jedním z nástrojů, prostředek, nikoliv cíl. Když jsem navíc viděl naživo Také 6, tak proč se snažit o něco, co je nedosažitelné, vždycky to bude jen odvar. Vlastní autorská cesta, chůze mezi žánry, vývoj, hledání nového, to mě baví. Tam lze být výjimečný. V acapella zpěvu ne. Když chceš slyšet píseň Rythm changes, máš desítky možností, od klasického jazzového standardu až po všelijaké acapella úpravy. Pokud chceš slyšet Rožnov, musíš si pustit Svítání.
K první - a velmi podařené - desce Ve dne v noci přibyl po dvou letech záznam živého vystoupení. A teď, po dalších dvou letech, přichází další album. Jaké je? A jak se liší od předchozích?
CD Quo vadis, Angelina? se liší hodně. První deska ukončila určitou éru kapely a mého hudebního cítění. Byla pěkná, uhlazená, ale důležití lidé ji odzívli. Live deska byla záznamem nové sestavy, nic víc. Quo vadis, Angelina? není tolik obaleno hallem, je syrovější, rockovější, řekl bych dospělejší. Je natolik rozkročeno mezi žánry, stejně jako Svítání, že jsme je zařadili do vlastního stylu Original Czech Music. Zní to vznešeně, ale já opravdu nevím, kam kapelu žánrově zařadit. I název CD je mezinárodní, doma není nikdo prorok, už se rýsují nějaké zahraniční aktivity... Jsou tam i takové klasičtější kapelní kousky, ale moc jich není. Pak inspirace folklórem, jazzem, setkání cimbálu s elektrickou kytarou, cella s bicími... Vícehlasů je míň, viz výše, jen tam, kde dle mého mínění mají být. Hostovala spousta skvělých muzikantů - David Velčovský (skupina Vlasty Redla), Tomáš Vunderle (Fleret), Karel Holas (Čechomor) a jiní, prostě co ta která píseň chtěla. Bonus jsem dokonce konzultoval s Ondřejem Havelkou, ono zpívat na dva mikrofony pětihlasou swingovku není žádná legrace. A čtyři písně jsou z muzikálu Corrida, což je dílo, které jsem loni dokončil a občas z něj nějakou píseň do kapely dotáhnu. Zatím nebylo divadelně realizováno, nejsem milionář, muzikálová produkce je šíleně drahá a riskantní, ale třeba se jednou hrát bude. Spíš jsem si vyplnil touhu napsat něco víc, než jen další a další písničky, naučit, odehrát... Takže CD je všehochuť, jsou tací, kteří říkají, že nevím, co chci a že bych se měl usadit v jednom žánru a a a...Ale já vím, co chci. Žiju jen jednou a chci poznávat nové věci, neusadit se, nespokojit s tím, že to funguje, vynáší... Neřízená střela... :) Možná si nabiju hubu, ale možná něco objevím, co bude stát za to.
Členové kapely přicházejí do středního věku, priority a starosti se mění. Projevuje se to nějak na provozu kapely? Máš v záloze dostatek variant pro případy těhotných zpěvaček a přezaměstnaných muzikantů?
Zatím ten problém naštěstí řešit nemusím. Mám na to svou metodu. Ale neprozradím :).
A na závěr: jaký bude další cíl po vydání desky - pro tebe i pro celou kapelu? Kam budete směřovat dál?
Už jsem to asi celkem všechno řekl. Hrát, koncertovat, hledat nové cesty v hudbě, v životě, nespokojit se s tím, že to jaksi šlape, ladí, a lidi se baví... A já sám? Studovat, studovat, studovat :), objevovat nové světy...